Job 23:8–17

Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.

By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.

Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.

Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.

Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.

On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.

A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.

Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.

Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,

Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.