Job 21:2–6

Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.

Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.

Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?

Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.

Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.