1 Byla pak všecka země jazyku jednoho a řeči jedné.

2 I stalo se, když se brali od východu, nalezli pole v zemi Sinear, a bydlili tam.

3 A řekli jeden druhému: Nuže, nadělejme cihel, a vypalme je ohněm. I měli cihly místo kamení, a zemi lepkou místo vápna.

4 Nebo řekli: Nuže, vystavějme sobě město a věži, jejíž by vrch dosahal k nebi; a tak učiňme sobě jméno, abychom nebyli rozptýleni po vší zemi.

5 Sstoupil pak Hospodin, aby viděl to město a věži, kterouž stavěli synové lidští.

6 A řekl Hospodin: Aj, lid jeden a jazyk jeden všechněch těchto, a toť jest začátek díla jejich; nyní pak nedadí sobě v tom překaziti, což umínili dělati.

7 Protož sstupme a změťme tam jazyk jejich, aby jeden druhého jazyku nerozuměl.

8 A tak rozptýlil je Hospodin odtud po vší zemi; i přestali stavěti města toho.

9 Protož nazváno jest jméno jeho Bábel; nebo tu zmátl Hospodin jazyk vší země; a odtud rozptýlil je Hospodin po vší zemi.

10 Titoť jsou rodové Semovi: Sem, když byl ve stu letech, zplodil Arfaxada ve dvou letech po potopě.