List Efeským 3–4

Pro tu věc já Pavel, jsem vězeň Krista Ježíše pro vás pohany,

Jestliže však jste slyšeli o milosti Boží, kteréž jest mi uděleno k přisluhování vám,

Že skrze zjevení oznámil mi tajemství, (jakož jsem vám prve psal krátce;

Z čehož můžete, čtouce, porozuměti známosti mé v tajemství Kristovu;)

Kteréž za jiných věků nebylo známo synům lidským, tak jako nyní zjeveno jest svatým apoštolům jeho a prorokům skrze Ducha,

Totiž že by měli býti pohané spoludědicové a jednotělní, i spoluúčastníci zaslíbení jeho v Kristu skrze evangelium,

Kteréhož já učiněn jsem slouha z daru milosti Boží mně dané, podle působení moci jeho.

Mně nejmenšímu ze všech svatých dána jest milost ta, abych mezi pohany zvěstoval nestihlá bohatství Kristova,

A vysvětlil všechněm, kteraké by bylo obcování tajemství skrytého od věků v Bohu, kterýž všecko stvořil skrze Ježíše Krista,

Aby nyní oznámena byla knížatstvu a mocem na nebesích skrze církev rozličná moudrost Boží,

Podle předuložení věčného, kteréž jest uložil v Kristu Ježíši Pánu našem,

V němžto máme smělost a přístup s doufáním skrze víru jeho.

Protož prosím, abyste nehynuli v čas soužení mých pro vás, kteráž jsou sláva vaše.

A pro tu příčinu klekám na kolena svá před Otcem Pána našeho Jezukrista,

Z něhožto všeliká rodina na nebi i na zemi jmenuje se,

Aby vám dal, podle bohatství slávy své, mocí posilněnu býti skrze Ducha svého na vnitřním člověku,

Aby Kristus skrze víru přebýval v srdcích vašich,

Abyste v lásce vkořeněni a založeni jsouce, mohli stihnouti se všemi svatými, kteraká by byla širokost, a dlouhost, a hlubokost, a vysokost,

A poznati přenesmírnou lásku Kristovu, abyste tak naplněni byli ve všelikou plnost Boží.

Tomu pak, kterýž mocen jest nade všecko učiniti mnohem hojněji, nežli my prosíme aneb rozumíme, podle moci té, kterouž dělá v nás,

Tomu, pravím, buď sláva v církvi svaté skrze Krista Ježíše po všecky věky věků. Amen.

Protož prosímť vás já vězeň v Pánu, abyste hodně chodili, jakž sluší na povolání vaše, kterýmž povoláni jste,

Se vší pokorou, tichostí, i s snášelivostí, snášejíce se vespolek v lásce,

Usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje.

Jedno jest tělo, a jeden Duch, jakož i povoláni jste v jedné naději povolání vašeho.

Jeden Pán, jedna víra, jeden křest,

Jeden Bůh a Otec všech, kterýž jest nade všecko, a skrze všecko, i ve všech vás.

Jednomu pak každému z nás dána jest milost podle míry obdarování Kristova.

Protož dí Písmo: Vstoupiv na výsost, jaté vedl vězně, a dal dary lidem.

Ale to, že vstoupil, co jest, jediné že i sstoupil prve do nejnižších stran země?

Ten pak, jenž sstoupil, onť jest, kterýž i vstoupil vysoko nade všecka nebesa, aby naplnil všecko.

A onť jest dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné evangelisty, jiné pastýře a učitele,

Pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, k vzdělání těla Kristova,

Až bychom se sběhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova,

Abychom již více nebyli děti, zmítající se a točící každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému;

Ale pravdu činíce v lásce, rosťme v něj všelikterak, v toho, kterýž jest hlava, totiž Kristus,

Z kteréhožto všecko tělo příslušně spojené a svázané po všech kloubích přisluhování, podle vnitřní moci v míru jednoho každého údu, zrůst těla činí, k vzdělání svému v lásce.

A protož totoť pravím a osvědčuji v Pánu, abyste již více nechodili, jako i jiní pohané chodí, v marnosti mysli své,

Zatemnění v rozumu, odcizeni jsouce od života Božího, pro neznámost, kteráž jest v nich z zatvrzení srdce jejich.

Kteřížto zoufavše sobě, vydali se v nestydatost, aby všelikou nečistotu páchali s chtivostí.

Ale vy ne tak jste se vyučili následovati Krista,

Ač jestliže jste ho slyšeli a o něm byli vyučeni, jakž ta jest pravda v Ježíšovi,

Totiž, složiti ono první obcování podle starého člověka, rušícího se, podle žádostí oklamávajících,

Obnoviti se pak duchem mysli vaší,

A obléci nového člověka, podle Boha stvořeného, v spravedlnosti a v svatosti pravdy.

Protož složíce lež, mluvtež pravdu jeden každý s bližním svým; nebo jsme vespolek údové.

Hněvejte se, a nehřešte; slunce nezapadej na hněvivost vaši.

Nedávejte místa ďáblu.

Kdo kradl, již více nekraď, ale raději pracuj, dělaje rukama svýma, což dobrého jest, aby měl z čeho uděliti nuznému.

Žádná řeč mrzutá nevycházej z úst vašich, ale ať jest každé promluvení dobré k vzdělání užitečnému, aby dalo milost posluchačům.

A nezarmucujte Ducha svatého Božího, kterýmžto znamenáni jste ke dni vykoupení.

Všeliká hořkost, a rozzlobení se, i hněv, i křik, i rouhání buď odjato od vás, se vší zlostí,

Ale buďte k sobě vespolek dobrotiví, milosrdní, odpouštějíce sobě vespolek, jakož i Bůh v Kristu odpustil vám.