Skutky apoštolské 17,18–31

18 Tedy někteří z epikureů a stoických mudráků hádali se s ním. A někteří řekli: I *co tento žváč chce povědíti? Jiní pak pravili: Zdá se býti nějakých cizích bohů zvěstovatel. Neb jim o Ježíšovi a o z mrtvých vstání vypravoval.

19 I popadše jej, vedli ho do Areopágu, a řekli jemu: Můžeme-li věděti, jaké jest to učení nové, kteréž vypravuješ?

20 Nebo *nové jakési věci vkládáš v uši naše, protož chceme věděti, co by to bylo.

21 (Aténští zajisté všickni, i ti, kteříž tu byli hosté, k ničemuž jinému tak hotovi nebyli, než praviti neb slyšeti něco nového.)

22 Tedy Pavel, stoje uprostřed Areopágu, řekl: Muži Aténští, vidím vás býti všelijak *příliš nábožné lidi.

23 Nebo procházeje se a spatřuje náboženství vaše, nalezl jsem také oltář, na kterémž napsáno jest: Neznámému Bohu. Protož kteréhož vy ctíte neznajíce, tohoť já zvěstuji vám.

24 Bůh ten, *kterýž stvořil svět i všecko, což jest na něm, ten jsa Pánem nebe i země, *nebydlí v chrámích rukou udělaných,

25 Aniž bývá ctěn lidskýma rukama, jako by *něčeho potřeboval, *poněvadž on dává všechněm život i dýchání i všecko.

26 A učinil z jedné krve všecko lidské pokolení, aby přebývalo na tváři vší země, vyměřiv jim uložené časy *a cíle přebývání jejich,

27 Aby *hledali Boha, zda by snad makajíce, mohli nalézti jej, *ačkoli není daleko od jednoho každého z nás.

28 Nebo *jím živi jsme, a hýbeme se, i trváme, jakož i někteří z vašich poetů pověděli: Že i rodina jeho jsme.

29 Rodina tedy Boží jsouce, *nemámeť se domnívati, že by Bůh zlatu neb stříbru neb kamenu, řemeslem anebo důvtipem lidským vyrytému, byl podoben.

30 Nebo časy této *neznámosti přehlídaje Bůh, *již nyní zvěstuje lidem všechněm všudy, aby pokání činili,

31 Protože *uložil den, v kterémžto souditi bude všecken svět v spravedlnosti skrze muže, kteréhož jest k tomu vystavil, slouže k víře o tom všechněm, vzkříšením jeho z mrtvých.