Acts 2:42–3:10

I zůstávali v učení apoštolském, a v společnosti, a v lámání chleba, a na modlitbách.

I přišla na všelikou duši bázeň, a mnozí divové a zázrakové dáli se skrze apoštoly.

Všickni pak věřící byli pospolu, a měli všecky věci obecné.

A prodávali vladařství a statky, a dělili mezi všecky, jakž komu potřebí bylo.

A na každý den trvajíce jednomyslně v chrámě, a lámajíce po domích chléb, přijímali pokrm s potěšením a sprostností srdce,

Chválíce Boha a milost majíce u všeho lidu. Pán pak přidával církvi na každý den těch, kteříž by spaseni byli.

Petr pak a Jan spolu vstupovali do chrámu v hodinu modlitebnou devátou.

A muž nějaký, chromý tak narozený z života matky své, nesen byl, kteréhož sázeli na každý den u dveří chrámových, kteréž slouly Krásné, aby prosil za almužnu těch, kteříž vcházeli do chrámu.

Ten uzřev Petra a Jana, ani vcházeti měli do chrámu, prosil jich, aby mu almužnu dali.

I pohleděv naň Petr s Janem, řekl: Hleď na nás.

A on pilně pohleděl na ně, naděje se, že něco vezme od nich.

Tedy řekl Petr: Stříbra a zlata nemám, ale což mám, to tobě dám. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď.

I ujav jej za ruku jeho pravou, pozdvihl ho, a hned utvrzeny jsou nohy jeho i kloubové.

A zchytiv se, stál, a chodil, a všel s nimi do chrámu, chodě, a poskakuje, a chvále Boha.

A viděl jej všecken lid, an chodí a chválí Boha.

I poznali ho, že jest ten, kterýž na almužně sedával u dveří Krásných chrámových. I naplněni jsou strachem a děšením nad tím, což se stalo jemu.