1 Corinthians 14:26–40

Což tedy bratří? Když se scházíte, jeden každý z vás píseň má, učení má, cizí jazyk má, zjevení má, vykládání má, všecko to budiž k vzdělání.

Buďto že by kdo jazykem cizím mluvil, ať se to děje skrze dva neb nejvíce tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá.

Pakli by nebylo vykladače, nechať mlčí v shromáždění, než sobě sám nechažť mluví a Bohu.

Proroci pak dva nebo tři ať mluví, a jiní nechť rozsuzují.

Pakliť by jinému tu přísedícímu zjeveno bylo, první mlč.

Nebo můžete všickni, jeden po druhém, prorokovati, aby se všickni učili a všickni se potěšovali.

Duchovéť pak proroků prorokům poddáni jsou.

Nebo neníť Bůh původ různice, ale pokoje, jakož i ve všech shromážděních svatých učím.

Ženy vaše v shromážděních ať mlčí, nebo nedopouští se jim mluviti, ale aby poddány byly, jakž i Zákon praví.

Pakli se chtí čemu naučiti, doma mužů svých nechať se ptají. Nebo mrzká věc jest ženám mluviti v shromáždění.

Zdaliž jest od vás slovo Boží pošlo? Zdali k samým vám přišlo?

Zdá-li se sobě kdo býti prorokem nebo duchovním, nechažť pozná, co vám píši, žeť jsou přikázání Páně.

Pakli kdo neví, nevěz.

A takž, bratří, o to se snažte, abyste prorokovali, a jazyky cizími mluviti nezbraňujte.

Všecko slušně a podle řádu ať se děje.