1 Corinthians 12:12–27

Nebo jakož tělo jedno jest a mnoho má údů, ale všickni ti jednoho těla údové, mnozí jsouce, však jedno tělo jsou: tak i Kristus.

Skrze jednoho zajisté Ducha my všickni v jedno tělo pokřtěni jsme, buďto Židé, buďto Řekové, buďto služebníci, nebo svobodní, a všickni v jeden duch zapojeni jsme.

Nebo tělo není jeden úd, ale mnozí.

Dí-li noha: Poněvadž nejsem rukou, nejsem z těla, zdaliž proto není z těla?

A dí-li ucho: Když nejsem oko, nejsem z těla, zdaliž proto není z těla?

Jestliže všecko tělo jest oko, kde pak bude sluch? Pakli všecko tělo jest sluch, kde povonění?

Ale zřídil Bůh údy jeden každý z nich v těle, tak jakž jest on chtěl.

Nebo kdyby byli všickni údové jeden úd, kde by bylo tělo?

Ale nyní mnozí údové jsou, však jedno tělo.

A tak nemůžť oko říci ruce: Nepotřebí mi tebe, anebo opět hlava nohám: Nepotřebuji vás.

Nýbrž mnohem více údové, kteříž se zdadí nejmdlejší v těle býti, potřební jsou.

A kteréž máme za nejméně ctihodné údy v těle, ty větší ctí přistíráme; a nezdobní údové naši hojnější ozdobu mají,

Ozdobní pak údové naši toho nepotřebují. Ale Bůh tak způsobil tělo, poslednějšímu dav hojnější poctu,

Aby nebyla nesvornost v těle, ale aby údové jedni o druhé vespolek pečovali

A protož jestliže trpí co jeden úd, spolu s ním trpí všickni údové; pakli jest v slávě jeden úd, radují se spolu s ním všickni údové.

Vy pak jste tělo Kristovo, a údové z částky.