Kapitola 81

Církev k oslavování Boha se ponoukaje, 7 řeč samého Boha (o dobrodiních jim činěných a neposlušenství jejich, až i o tom, co by jim byl učinil, kdyby ho byli poslouchali,) k nim mluvenou připomíná.

1 (81:1) Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. (81:2) Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.

2 (81:3) Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.

3 (81:4) Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.

4 (81:5) Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.

5 (81:6) Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.

6 (81:7) Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.

7 (81:8) V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. Sélah.

8 (81:9) Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,

9 (81:10) A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.

10 (81:11) Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.

11 (81:12) Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,

12 (81:13) A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.

13 (81:14) Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,

14 (81:15) Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.

15 (81:16) A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.

16 (81:17) A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.