Kapitola 1

Učí svatý Jakub, abychom se neděsili pokušení, ale stateční v snášení a přemáhání jich byli, 5 o všelikou pomoc k nejlepšímu dárci, 13 kterýž žádnému není příčinou hříchu nebo pádu, dověrně se utíkajíce, 22 jemuž abychom se ve všem skutečně líbiti usilovali, pilně napomíná.

1 Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru *pokolení rozptýlenému pozdravení vzkazuje.

2 Za *největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli pokušeními obkličováni býváte rozličnými,

3 Vědouce, *že zkušení víry vaší působí trpělivost.

4 Trpělivost *pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž *nemajíce nedostatku.

5 Jestliže pak komu z vás *nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně *a neomlouvá; i budeť jemu dána.

6 Žádejž pak *důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.

7 Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána,

8 Jakožto muž *dvojí mysli a neustavičný ve všech cestách svých.

9 Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,

10 A bohatý v ponížení se; nebo jako *květ byliny pomine.

11 Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí *usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i *bohatý v svých cestách usvadne.

12 Ale blahoslavený *muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme *korunu života, *kterouž zaslíbil Pán těm, jenž ho milují.

13 Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od *Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž on koho pokouší.

14 Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.

15 Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.

16 *Nebluďtež, bratří moji milí.

17 Všeliké *dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u *něhožto není proměnění, ani jakého pro obrácení se někam jinam *zastínění.

18 On proto, že chtěl, *zplodil nás slovem *pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny *nějaké stvoření jeho.

19 A tak, bratří moji milí, *budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý *k mluvení, *zpozdilý k hněvu.

20 Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.

21 Protož *odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte *vsáté slovo, kteréž může spasiti *duše vaše.

22 Buďtež pak *činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.

23 Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu obličej přirozený svůj v zrcadle.

24 Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, *jaký by byl.

25 Ale kdož by se *vzhlédl v dokonalý zákon svobody a *zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, ten, pravím, *blahoslavený bude v skutku svém.

26 Zdá-li se *pak komu z vás, že jest nábožný, avšak v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.

27 Náboženství čisté a neposkvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati *sirotky a vdovy v souženích jejich a ostříhati *sebe neposkvrněného od světa.