Kapitola 21

David předloživ dobrodiní Boží sobě učiněná, 8 ano i budoucí svůj způsob, 9 nepřátelům zahynutí osvědčuje, 14 a za rozšíření slávy Boží se modlí.

1 (21:1) Přednímu z kantorů, žalm Davidův. (21:2) Hospodine, v síle tvé raduje se král, a v spasení tvém veselí se přenáramně.

2 (21:3) Žádost srdce jeho dal jsi jemu, a prosbě rtů jeho neodepřel jsi. Sélah.

3 (21:4) Předšel jsi jej zajisté hojným požehnáním, vstavil jsi na hlavu jeho korunu z ryzího zlata.

4 (21:5) Života požádal od tebe, a dal jsi mu prodlení dnů na věky věků.

5 (21:6) Veliká jest sláva jeho v spasení tvém, důstojností a krásou přioděl jsi jej.

6 (21:7) Nebo jsi jej vystavil za příklad hojného požehnání až na věky, rozveselil jsi jej radostí oblíčeje svého.

7 (21:8) A poněvadž král doufá v Hospodina, a v milosrdenství Nejvyššího, nepohneť se.

8 (21:9) Najdeť ruka tvá všecky nepřátely své, dosáhne pravice tvá těch, kteříž tě nenávidí.

9 (21:10) Uvržeš je jako do peci ohnivé v čas rozhněvání svého; Hospodin v prchlivosti své sehltí je, a oheň sžíře je.

10 (21:11) Plémě jejich z země vyhladíš, a símě jejich z synů lidských,

11 (21:12) Nebo jsou proti tobě ukládali zlost, myslili na nešlechetnost, ač ji dovesti nemohli.

12 (21:13) Protož je vystavíš za cíl, na tětiva svá přikládati budeš proti tváři jejich.

13 (21:14) Zjeviž se, ó Hospodine, v síle své, a budemeť zpívati a oslavovati udatnost tvou.