Kapitola 19

Sluší-li manželku propustiti; 12 o panicích 13 a dítkách; 16 o otázce bohatého mládence, 27 a odplatě života věčného.

1 I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto, bral se z Galilee, a přišel do končin Judských *za Jordán.

2 I šli za ním zástupové mnozí, a uzdravil je tam.

3 I přistoupili k němu farizeové, pokoušejíce ho a řkouce jemu: Sluší-li člověku *propustiti ženu svou z kterékoli příčiny?

4 On pak odpovídaje, řekl jim: Což jste *nečtli, že ten, jenž stvořil člověka s počátku, muže a ženu učinil je?

5 A řekl: *Protož opustí člověk otce i matku, a připojí se k manželce své, i budou dva jedno tělo.

6 A tak již nejsou dva, ale jedno tělo. A protož, což jest Bůh spojil, *člověk nerozlučuj.

7 Řekli jemu: Pročež tedy *Mojžíš rozkázal dáti list zapuzení a propustiti jí?

8 Dí jim: Mojžíš pro *tvrdost srdce vašeho dopustil vám propouštěti manželky vaše, ale s počátku nebylo tak.

9 Protož pravím vám: *Že kdožkoli propustil by manželku svou, (leč pro smilství) a jinou pojme, cizoloží, a kdož propuštěnou pojme, také cizoloží.

10 Řekli jemu učedlníci jeho: Poněvadž jest taková pře s manželkou, není dobré ženiti se.

11 On pak řekl jim: *Ne všickniť chápají slova toho, ale ti toliko, jimž jest dáno.

12 Jsouť zajisté panicové, kteříž se tak z života matky zrodili; a jsouť panicové, kteříž učiněni jsou od lidí; a jsou panicové, kteříž se *sami v panictví oddali pro království nebeské. Kdo může pochopiti, pochop.

13 Tehdy přineseny jsou k němu dítky, *aby na ně ruce vzkládal a modlil se za ně. Učedlníci pak přimlouvali jim.

14 Ale Ježíš řekl jim: Nechte dítek a nebraňte jim jíti ke mně; nebo *takovýchť jest království nebeské.

15 A po vzkládání na ně rukou odebral se odtud.

16 A aj, jeden *přistoupiv, řekl jemu: Mistře dobrý, *co dobrého budu činiti, abych měl život věčný?

17 A on řekl jemu: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Bůh. Chceš-li *pak vjíti do života, ostříhej přikázání.

18 Dí jemu: Kterých? A Ježíš řekl mu: Nezabiješ, *nezcizoložíš, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví,

19 Cti *otce svého i matku, a *milovati budeš bližního svého jako sebe samého.

20 Dí jemu mládenec: Všeho toho ostříhal jsem od své mladosti. Čehož mi se ještě nedostává?

21 Řekl mu Ježíš: Chceš-li dokonalým býti, jdiž a prodej statek svůj, a rozdej chudým, a budeš míti *poklad v nebi, a pojď, následuj mne.

22 Uslyšev pak mládenec tu řeč, odšel, smuten jsa; nebo měl statku mnoho.

23 Tedy Ježíš řekl učedlníkům svým: Amen *pravím vám, že bohatý nesnadně vejde do království nebeského.

24 A opět pravím vám: *Snázeť jest velbloudu skrze ucho jehly projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.

25 A uslyšavše to učedlníci jeho, i užasli se velmi, řkouce: I kdož tedy může spasen býti?

26 A pohleděv na ně Ježíš, řekl jim: U lidíť jest to nemožné, ale *u Boha všecko jest možné.

27 Tehdy *odpověděv Petr, řekl mu: Aj, my *opustili jsme všecky věci, a šli jsme za tebou. Což *pak nám bude dáno za to?

28 A Ježíš řekl jim: Amen pravím vám, že vy, kteříž jste následovali mne, v *druhém narození, když se posadí Syn člověka na trůnu velebnosti své, sednete *i vy na dvanácti stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.

29 A každý, kdož *opustil by domy, nebo bratry, neb sestry, neb otce, neb matku, nebo manželku, nebo syny, nebo pole pro jméno mé, stokrát *více vezme, a život *věčný dědičně obdrží.

30 Mnozí pak *první budou poslední, a poslední první.