Kapitola 20

Kristus Pán z mrtvých vstal, 14 a ukázal se Mariji 19 i apoštolům všechněm, 22 kterýmž, (napraviv je k víře pravé,) poselství své svěřil.

1 První *pak den po sobotě Maria Magdaléna přišla ráno k hrobu, když ještě tma bylo. I uzřela kámen odvalený od hrobu.

2 I běžela odtud a přišla k Šimonovi Petrovi a k jinému učedlníku, jehož miloval *Ježíš, a řekla jim: Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kde jsou jej položili.

3 Tedy *vyšel Petr a jiný učedlník, a šli k hrobu.

4 I běželi oba spolu. Ale ten druhý učedlník předběhl Petra, a přišel prve k hrobu.

5 A nachýliv se, uzřel prostěradla položená, ale však tam nevšel.

6 Tedy přišel Šimon Petr, za ním jda, a všel do hrobu. I uzřel prostěradla položená,

7 A *rouchu, kteráž byla na hlavě jeho, ne s prostěradly položenou, ale obzvláštně svinutou na jednom místě.

8 Potom všel i ten druhý učedlník, kterýž byl prve přišel k hrobu, i uzřel a uvěřil.

9 Nebo ještě neznali Písma, že měl Kristus z mrtvých *vstáti.

10 I odešli zase ti učedlníci tam, kdež prve *byli.

11 Ale Maria *stála u hrobu vně, plačici. A když plakala, naklonila se do hrobu.

12 A uzřela dva anděly v bílém rouše sedící, jednoho u hlavy a druhého u noh, tu kdež bylo položeno tělo Ježíšovo.

13 Kteřížto řekli jí: Ženo, co pláčeš? I dí jim: Vzali Pána mého, a nevím, kde ho položili.

14 To když řekla, obrátila se zpátkem, a *uzřela Ježíše, an stojí, *ale nevěděla, by Ježíš byl.

15 Dí jí Ježíš: Ženo, co pláčeš? Koho hledáš? Ona domnívajici se, že by zahradník byl, řekla jemu: Pane, vzal-lis ty jej, pověz mi, kdes ho položil, ať já jej vezmu.

16 Řekl jí Ježíš: Maria. Obrátivši se ona, řekla jemu: Rabbóni, jenž se vykládá: Mistře.

17 Dí jí Ježíš: Nedotýkejž se mne; neb jsem ještě nevstoupil k Otci svému. *Ale jdiž k bratřím mým, a pověz jim: *Vstupuji k Otci svému, a k Otci vašemu, k Bohu svému, a k Bohu vašemu.

18 I přišla *Maria Magdaléna, zvěstujici učedlníkům, že by viděla Pána a že jí to pověděl.

19 Když *pak byl večer toho dne, kterýž jest první po sobotě, a dveře byly zavříny, kdež byli učedlníci shromážděni, *pro strach Židovský, přišel Ježíš, a stál u prostřed, a řekl jim: Pokoj *vám.

20 A to pověděv, ukázal jim ruce i bok svůj. *I zradovali se učedlníci, vidouce Pána.

21 Tedy řekl jim opět: Pokoj vám. *Jakož mne poslal Otec, tak i já posílám vás.

22 To pověděv, dechl, a řekl jim: Přijměte Ducha svatého.

23 Kterýmžkoli *odpustili byste hříchy, odpouštějíť se jim; a kterýmžkoli zadrželi byste je, zadržániť jsou.

24 Tomáš pak jeden ze dvanácti, jenž sloul *Didymus, nebyl s nimi, když byl přišel Ježíš.

25 I řekli jemu jiní učedlníci: Viděli jsme Pána. A on řekl jim: Leč uzřím v rukou jeho bodení hřebů, a vpustím prst svůj v místo hřebů, a ruku svou vložím v bok jeho, nikoli neuvěřím.

26 A po osmi dnech opět učedlníci jeho byli vnitř, a Tomáš s nimi. Přišel Ježíš, a dveře byly zavříny, i stál uprostřed a řekl: Pokoj vám.

27 Potom řekl k Tomášovi: Vložiž prst svůj sem, a viz ruce mé, a vztáhni ruku svou, *a vpusť v bok můj, a nebudiž nevěřící, ale věřící.

28 I odpověděl Tomáš a řekl jemu: Pán *můj a Bůh můj.

29 Dí jemu Ježíš: Žes mne viděl, Tomáši, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteříž *neviděli, a uvěřili.

30 Mnohé *zajisté i jiné divy činil Ježíš před obličejem učedlníků svých, kteréž nejsou psány v knize této.

31 Ale toto *psáno jest, *abyste věřili, že Ježíš jest Kristus, Syn Boží, a abyste věříce, život věčný měli ve jménu jeho.