Kapitola 14

Pán za tou poslední večeří učedlníků svých mnohými řečmi i potěšoval i napomínal 16 a Ducha svatého příchod předpověděl.

1 Nermutiž se srdce vaše. Věříte v Boha, i ve mne věřte.

2 V domu Otce mého *příbytkové mnozí jsou. Byť nebylo tak, pověděl bych vám. [3.] Jduť, abych vám připravil místo.

3 A odejdu-liť, a připravím vám místo, zaseť přijdu, a poberu vás k sobě samému, *abyste, kde jsem já, i vy byli.

4 A kam já jdu, víte, i cestu víte.

5 Dí jemu Tomáš: Pane, nevíme, kam jdeš. A kterak můžeme cestu věděti?

6 Dí jemu Ježíš: Já *jsem cesta, *i pravda, *i život. Žádný nepřichází *k Otci než skrze mne.

7 Byste znali mne, také i Otce mého znali byste; a již nyní jej znáte, a viděli jste ho.

8 Řekl jemu Filip: Pane, ukaž nám Otce, a dostiť jest nám.

9 Dí jemu Ježíš: Tak dlouhý čas s vámi jsem, a nepoznal jsi mne? Filipe, *kdož vidí mne, vidí Otce, a kterak ty pravíš: Ukaž nám Otce?

10 A což nevěříš, *že já v Otci a Otec ve mně jest? *Slova, kteráž já mluvím vám, sám od sebe nemluvím, ale Otec ve mně přebývaje, *onť činí skutky.

11 Věřtež mi, že jsem já v Otci a Otec ve mně; nebo aspoň pro samy *skutky věřte mi.

12 Amen, *amen pravím vám: Kdož věří ve mne, skutky, kteréž já činím, i on činiti bude, a větší nad ty činiti bude. Nebo já jdu k Otci svému.

13 A jestliže byste *co prosili ve jménu mém, toť učiním, aby oslaven byl Otec v Synu.

14 Budete-li zač prositi ve jménu mém, jáť učiním.

15 Milujete-li *mne, přikázání mých ostříhejte.

16 A jáť prositi budu Otce, a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky,

17 Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijíti. Nebo nevidí ho, aniž ho zná, ale vy znáte jej, nebť u vás přebývá a v vás bude.

18 Neopustímť *vás sirotků, přijduť k vám.

19 Ještě maličko, a svět mne již neuzří, *ale vy uzříte mne; nebo já živ jsem, a i vy živi budete.

20 V ten den vy poznáte, že já jsem v Otci svém, a vy ve mně, a já v vás.

21 Kdož by měl přikázaní má a ostříhal jich, onť jest ten, kterýž mne miluje. A kdož mne miluje, milován bude od Otce mého, a jáť jej budu milovati a zjevím jemu samého sebe.

22 Řekl jemu Judas, ne onen Iškariotský: Pane, jakž jest to, že sebe nám zjeviti chceš, a ne světu?

23 Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Miluje-li *mne kdo, slova mého ostříhati bude, a Otec můj bude jej milovati, a k němu přijdeme, a *příbytek u něho učiníme.

24 Kdož pak nemiluje mne, slov mých neostříhá; *a slovo, kteréž slyšíte, neníť mé, ale toho, kterýž mne poslal, Otcovo.

25 Toto mluvil jsem vám, u vás přebývaje.

26 Utěšitel *pak, ten Duch svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém, onť vás naučí všemu a připomeneť vám všecko, což jsem koli mluvil vám.

27 Pokoj *zůstavuji vám, pokoj můj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.

28 Slyšeli jste, že já řekl jsem vám: Jdu, a zase přijdu k vám. Kdybyste mne milovali, radovali byste se jistě, že jsem řekl: Jdu k Otci; nebo *Otec větší mne jest.

29 A nyní pověděl jsem vám, prve nežli by se stalo, *abyste, když se stane, uvěřili.

30 Již nemnoho mluviti budu s vámi; neboť jde *Kníže tohoto světa, ale nemáť nic na mně.

31 Ale aby poznal svět, že miluji Otce, a jakož mi přikázání dal Otec, tak činím. Vstaňte, pojďme odtud.