Kapitola 1

Důstojnost a slávu Krista Pána, toho věčného vtěleného Slova, 3 kterouž, Otci svému rovný jsa 5 všecka stvoření převyšoval, vypravuje apoštol.

1 Častokrát a *rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze *proroky, v těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze *Syna svého,

2 Kteréhož *ustanovil dědicem všeho, skrze *něhož i věky učinil.

3 Kterýžto jsa blesk slávy, a obraz *osoby jeho, a zdržuje všecko slovem mocnosti své, **očištění hříchů našich skrze sebe samého učiniv, *posadil *se na pravici velebnosti na výsostech,

4 Tím důstojnější nad anděly učiněn, čím *vyvýšenější nad ně jméno dědičně obdržel.

5 Nebo kterému kdy z andělů řekl: Syn *můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe? A opět: Já *budu jemu Otcem, a on mi bude Synem?

6 A opět, když uvodí prvorozeného na okršlek země, dí: A *klanějte se jemu všickni andělé Boží.

7 A o andělích zajisté dí: Kterýž činí anděly *své duchy, a služebníky své plamen ohně;

8 Ale k *Synu dí: Stolice tvá, ó Bože, trvá na věky věků, berla pravosti jestiť berla království tvého.

9 Miloval jsi *spravedlnost, a nenáviděl jsi nepravosti, *protož pomazal tebe, ó Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad spoluúčastníky tvé.

10 A opět:*Ty, Pane, na počátku založil jsi zemi, a díla *rukou tvých jsouť nebesa.

11 Onať pominou, ty pak zůstáváš; a všecka jako roucho zvetšejí,

12 A jako *oděv svineš je, i budouť změněna. Ale ty jsi vždycky tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.

13 A kterému kdy z andělů řekl: Seď na *pravici mé, dokavadž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?

14 Zdaliž všickni nejsou služební duchové, kteříž posíláni bývají *k službě pro ty, jenž mají dědičně obdržeti spasení?