Kapitola 1
Pozdraviv Korintských, 3 a Pánu Bohu z ustavičné jeho ochrany poděkovav, 8 o svých pokušeních jim vypravuje 12 a upřímost svou proti pomluvačům osvědčuje.
1 Pavel, apoštol Ježíše Krista skrze vůli Boží, a Timoteus bratr, církvi Boží, kteráž jest v Korintu, se všemi svatými, kteříž jsou ve vší Achaii:
2 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista.
3 Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, Otec milosrdenství, a Bůh všelikého potěšení,
4 Kterýž *těší nás ve všelikém ssoužení našem, abychom i my mohli potěšovati těch, kteříž by byli v jakémkoli ssoužení, a to tím potěšením, kterýmž i my potěšeni jsme od Boha.
5 Nebo jakož se *rozhojňují utrpení Kristova na nás, tak skrze Krista rozhojňuje se i potěšení naše.
6 Nebo buďto že souženi jsme, pro vaše potěšení a spasení souženi jsme, kteréž se působí v snášení týchž trápení, kteráž i my trpíme; buďto že potěšováni býváme, pro vaše potěšení a spasení potěšováni býváme. A naděje naše pevná jest o vás.
7 Poněvadž víme, že jakož jste účastníci utrpení, také i potěšení.
8 Nechcemeť *zajisté, abyste nevěděli, bratří, o soužení našem, kteréž jsme měli v Azii, že jsme nad míru přetíženi byli a nad možnost, tak že jsme již o životu svém byli pochybili.
9 Nýbrž sami v sobě již jsme byli tak usoudili, že nebylo lze než umříti, abychom *nedoufali sami v sobě, ale v Bohu, jenž i mrtvé křísí.
10 Kterýž z takového nebezpečenství smrti vytrhl nás, a vytrhuje, v něhož doufáme, že i ještě vytrhne,
11 Když i vy nám pomáhati *budete modlitbami za nás, aby z daru toho, příčinou *mnohých osob nám daného, od mnohých děkováno bylo Bohu za nás.
12 Nebo *chlouba naše tato jest, svědectví svědomí našeho, že v sprostnosti a v upřímosti Boží, ne v moudrosti tělesné, ale v milosti Boží obcovali jsme na tomto světě, zvláště pak u vás.
13 Neboť nepíšeme vám nic jiného, nežli to, což čtete, aneb což prvé znáte. A naději mám, že až do konce tak znáti budete.
14 Jakož jste již i z stránky poznali nás, žeť jsme chlouba vaše, podobně jako i *vy naše, v den Pána Ježíše.
15 A v tomť *doufání chtěl jsem k vám přijíti nejprve, abyste druhou milost měli,
16 A skrze vás jíti do Macedonie, a zase z Macedonie přijíti k vám, a potom od vás abych byl doprovozen do Judstva.
17 O tom pak když jsem přemyšloval, zdali jsem co lehkomyslně činil? Aneb což přemyšluji, zdali podle těla přemyšluji, tak aby *bylo při mně: Jest, jest, není, není?
18 Ale víť to *věrný Bůh, že řeč naše, kteráž byla mluvena k vám, nebyla: Jest, a není.
19 Nebo Syn Boží Ježíš Kristus, kterýž mezi vámi kázán jest skrze nás, totiž skrze *mne a Silvána a Timotea, nebyl: Jest, a není, ale bylo v kázání o něm: Jest,
20 (Nebo kolikžkoli jest zaslíbení Božích, v němť jsou: Jest, a v němť také jest Amen,) k slávě Bohu skrze nás.
21 Ten *pak, kterýž *potvrzuje nás s vámi v Kristu, a kterýž *pomazal nás, Bůh jest.
22 Kterýž i *znamenal nás, a dal závdavek Ducha svatého v srdce naše.
23 Já pak Boha za *svědka beru na svou duši, že lituje vás, ještě jsem nepřišel do Korintu.
24 Ne jako bychom *panovali nad věrou vaší, ale *pomocníci jsme radosti vaší; nebo věrou *stojíte.
About Podle Puvodního Vydání KralickéhoPodle Puvodního Vydání Kralického |
|
Support Info | cs-kr1579 |