Hebrews 12:1–17
1 Protož i my, takový oblak svědků vůkol majíce, *odvrhouce všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého nám boje,
2 Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýžto místo předložené sobě radosti strpěl *kříž, opováživ se hanby, i *posadil se na pravici trůnu Božího.
3 A považte, kteraký jest ten, jenž snášel od hříšníků taková proti sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslech vašich hynouce.
4 Ještě jste se až do krve *nezprotivili, proti hříchu bojujíce.
5 A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synům mluví:Synu *můj, nepohrdej kázní Páně, aniž sobě stýskej, když od něho trestán býváš?
6 Nebo *kohož miluje Pán, tohoť tresce, a švihá každého, kteréhož za syna přijímá.
7 Jestliže kázeň snášíte, Bůh se vám podává jakožto synům. Nebo který jest syn, jehož by netrestal otec?
8 Pakli jste bez kázně, kteréžto všickni synové účastni jsou, tedy jste cizoložňata, a ne synové.
9 Ano tělesné otce naše měli jsme, kteříž nás trestali, a měli jsme je u vážnosti; i zdaliž nemáme mnohem více poddáni býti *Otci duchů, abychom živi byli?
10 A onino zajisté po nemnohé dny, jakž se jim vidělo, trestali, ale tento v věcech přeužitečných, totiž k tomu, abychom došli účastnosti svatosti jeho.
11 Každé pak trestání, když přítomné jest, nezdá se býti potěšené, ale smutné, než potomť rozkošné ovoce spravedlnosti přináší těm, kteříž by v něm pocvičeni byli.
12 Protož opuštěných rukou a zemdlených kolen *posilňte,
13 A *přímé kroky čiňte nohama svýma, aby, což zkulhavělo, do konce se nevyvinulo, ale raději uzdraveno bylo.
14 Pokoje *následujte se všechněmi a svatosti, bez *níž žádný neuzří Pána,
15 Prohlédajíce k tomu bedlivě, *aby někdo *neodpadl od milosti Boží, a aby nějaký kořen hořkosti nepodrostl, a *neučinil překážky, skrze nějž by poškvrněni byli mnozí;
16 Aby někdo nebyl *smilník, aneb ohyzdný, jako *Ezau, kterýžto za jednu krmi prodal prvorozenství své.
17 Víte zajisté, že potom, *chtěje dědičně dosáhnouti požehnání, pohrdnut jest. Nebo nenalezl místa ku pokání, ač ho koli s pláčem hledal.